Je to jenom hra

První setkání s narcisem bývá svým způsobem omamné. V tu chvíli si ještě myslíte, že do jeho mysli dokážete proniknout a vyhrát jeho hru. Jenže pro něj nikdy nebudete vítězem.
Chování, které níže vykreslím, není žádných padesát odstínů šedi, je to opravdu nudný pokus o proniknutí do mysli někoho, kdo vlastně žádné myšlenky nemá. Začátek cesty narcistického kanibala, co do konce svého života sežere, znásilní, zlomí a nakonec vyplivne miliardu duší.
Pouhý začátek nejhoršího životního rozhodnutí.

 Skrze zatažené závěsy se marně dral svit úplňkového měsíce, přesto jeho zlomky dopadaly na absinthovou fontánu. Gramofonem zněla skladba Marylina Mansona. Daniel se pousmál. On, sedící v koženém křesle, sklenice s prvotřídním absinthem, chabá záře dohořívající svíce.. a Ona, v černé sukni, s nohami přísně u sebe. Na kožené pohovce vypadala neodolatelně.

Vytvořil dekadentní atmosféru především pro sebe. Zarazilo ho, jak moc do ní Ona zapadla.

Beze slova ho pozorovala. Její růžové tváře prozrazovaly lehčí opilost.  

 Zastavil kohoutky fontány. Gestem pobídl nejdříve Ji. Vzala si svou sklenku. Jemně pokynula hlavou, než se napila. Dlouhé vlasy v barvě obsidiánové černi jí lehce padaly  do obličeje. Opřel se a pozoroval tu lehkou nemotornost, malátné pohyby rukou, nemrkající čokoládové oči, neuvěřitelně přitažlivé nohy, stále přísně přitisknuté pevně u sebe. Možná něco říkala. Netušil.  

„Co je na mně tak zajímavýho, Danieli?” Hlas měla dokonalý. Ani ne příliš křiklavý,  ani příliš hluboký.  

„Nebojíš se tu být? Zase opilá, zase se mnou.. Zase si zítra nebudeš nic pamatovat, Nikol?”   Místo odpovědi se napila absinthu. Její nohy ne už tak pevně přitisknuté k sobě prozrazovaly, že k ní pronikla absinthová víla. Danielova příležitost se nenávratně blížila.   Se sklenkou v ruce se přesunul ze svého koženého křesla vedle Nikol. Prostor mezi nimi byl téměř zanedbatelný, přesto se neodtáhla. Místo toho se mu dlouze podívala do očí.  
„Tak, co teď?” zeptal se. Rukou sjel na Nikolino stehno. Nebránila mu.

„Teď si dám cígo.” usmála se. Z ošuntělého batohu vytáhla tabák a na kožené pohovce si začala balit cigaretu.  

„Je to nechutnej zlozvyk, víš to?” snažil se svou nevoli projevit opatrně.

„S každou cigaretou si zkracuju život. Čekala bych, že zrovna tobě to vadit nebude, když  se tváříš jako jeden z prokletých básníků a oblíkáš se jak Drákula.” zapálila si cigaretu.   Daniela se poznámka na jeho vzhled dotkla. Porozepnul si černou košili a prohrábl  si své dlouhé zlatavé kudrny. Poté se zaryl nehty do dívčina stehna. Díval se na ni svým pronikavým pohledem.

„Chuť krve pannen je nejlepší. Lákám je sem na absinth a gramofon.” zašeptal Nikol do ucha.

„Když už jsme u té hudby.. Můžu tam dát jinou písničku?” ani nečekala na odpověď. Zkrátka se naklonila ke gramofonu, který stál přímo za ní.

„Umíš s tím vůbec zacházet?” zasmál se Daniel.

Rozezněla jedna z jeho vůbec nejoblíbenějších písniček od Mansona – Eat me dnink me.

Sebral Nikol cigaretu. Potáhl si. 

„Vždyť nekouříš.” pronesla klidným hlasem.

„A ty se nebavíš s lidmi, jako jsem já.”

Pak už šla slova stranou. Odhodil cigaretu a jako sehraný orchestr se na sebe navzájem vrhli. Daniel Nikol chytil za vlasy, prudce zatáhl dozadu. Nevydala ani hlásku. S výsměchem na něj hleděla. Nevydržel to. Roztáhl její předtím přísně sevřené nohy a zkrátka si ji vzal.

Znovu už se nepolíbili. V pozadí zazněla část textu “This is only a game”.

„Je to pro tebe jenom hra?” ujelo Danielovi. Zasmála se. Nohama si Daniela prudce přitáhla zpět do sebe.  

„Není to přesně to, co chceš?” odvětila. Odpovědi se nedočkala.

Když bylo po všem, nasadila si Nikol beze slov kalhotky. Nic jiného z ní nesvlékl.

Mezitím, co si Daniel zapínal pásek, zapálila si cigaretu.

„Vždycky jsi mě šukal jen zezadu. Co se změnilo?” zeptala se, jako kdyby o nic nešlo.

„Pravidla hry se snad můžou měnit, ne?” snažil se skrýt nadšení hlubokým lokem absinthu.

„Máš kde spát?”

„Co bys řekl?”

„Zůstaň tady. Přinesu ti deku. Zbytek už znáš, ne?”

  Mlčky si potáhla z cigarety a přikývla. Daniel se odebral do vedlejšího pokoje. Po tom, co za sebou zavřel, nerozsvítil, zůstal chvíli ve tmě.  

„Je to pro ní jen hra?” zašeptal do ticha. Stejně tak tiše se sám sobě zasmál. Rozsvítil  a ulehnul do postele. Ani se nesvlékl.  „Jenom hra.” pronesl sám pro sebe a pozvolna začal upadat do spánku.

Ráno bylo v obývacím pokoji všechno stejné jako večer. Nikol tam již nebyla. Musel si to místo chvilku prohlížet. Na stole ležel její tabák. S úsměvem jej schoval do kapsy.  

Když odcházel, ohlédl se na gauč, na kterém se Nikol snažil zkrotit. Zabouchl dveře.

Městu vládlo babí léto. Daniel si nasadil sluchátka. Zrovna v nich hrála melodie předchozího večera. Přepnul písničku.  

  Nastoupil do tramvaje. Ač byla poloprázdná, nesedl si. Jen se opřel o dveře. Neřešil ceduli říkající “Neopírejte se o dveře vozidla” ani pohledy lidí kolem. Sklopil zrak ke svým polobotkám.  

Fakultu měl naštěstí minutu od zastávky. Nespěchal, už tak šel pozdě na seminář křesťanské ikonografie. Před školou stejně několik jeho spolužáků vykuřovalo. Nevšímal si podivných pohledů, které se s ním nesly až do učebny K31.

Sedl si úplně dozadu. Všichni jeho spolužáci už měli připravené notebooky k zapisování. On vytáhl ručně vázaný sešit. Kromě poznámek byl plný malůvek démonů vytvořených černou fixou. Upřel svou pozornost na ostatními přehlíženého postaršího profesora.
„Tak vážení, dnes si vysvětlíme, co je to alegorie, symbol, atribut a epigraf. Po konci dnešní přednášky budete znát všechny atributy dvanácti apoštolů.”

Danielova pozornost polevila v okamžik, kdy do místnosti vstoupila Nikol. Jen letmo o něj zavadila pohledem. Usadila se v první řadě. Zbytek přednášky Daniel věnoval jedné speciální kresbičce. Mezi démony zvěčnil i Nikolinu siluetu.

  Věděl, že Nikol odchytí před školou. S tabákem v ruce přišel mezi partičku kuřáků.

„Nikol?” zavolal Daniel. Získal si tím pozornost všech zúčastněných. Nikol k němu mlčky přišla blíž.

„Nechalas to včera u mě.” vtiskl jí tabák do ruky.

„Díky, to se hodí.”
Víc Daniel slyšet nepotřeboval. Chtěl zmizet před těmi zvědavými pohledy. Vydal  se k zastávce. V pozadí slyšel výbuch smíchu a větu: „Jako vážně Nikol? Ty chrápeš  s tímhle pseudoumělcem?”. Nasadil si sluchátka.

„Co je dneska s tebou?”

„Anno, nezajímej se o věcí, co bys nepochopila.”

Daniel se napil červeného vína. Seděl na svém oblíbeném křesle, popíjel červené víno a na místě, kde předešlý večer seděla Nikol, byla jiná dívka. Anna, poměrně krásná blondýnka oděna celá v bílém. Nevěnoval jí moc velkou pozornost.

„Radši se už svlékni.”

Jako poslušné štěňátko začala obnažovat své hubené tělo. Ani toho si Daniel nevšímal. Jenom si rozepnul kalhoty. Otočil Annu na břicho a nelítostně do ní vniknul. Bylo absolutní ticho, Zavřel oči. Zase viděl předchozí večer ve všech barvách, ve vší vášni a brutalitě. Promítal si to v hlavě tak dlouho, dokud se neudělal. Anna mu byla naprosto lhostejná. Prostě se zvedl a odešel do koupelny. Díval se na sebe do zrcadla, jako kdyby se viděl poprvé.

„Všichni budou v Nocturnu. I Nikol.” sdělila mu Anna ve dveřích.

„A proč by mě to mělo zajímat?” Daniel se snažil zachovat lhostejný tón.

„Adrian říkal, že s Nikol spíš.”

„Aničko, Aničko, vždycky se pleteš do věcí, o kterých nic nevíš. Radši běž.”

  Anna se pokoušela zůstat klidná. Hluboké nádechy ji však prozradily. Jen, co zaregistrovala Danielův lehce rozčílený pohled, odešla.  

 
Daniel tam původně opravdu neplánoval jít. Ale nějak nedokázal odolat možnosti vidět Nikol za každou cenu. Sám sebe proklínal, když nastupoval do tramvaje.  

Klub byl neuvěřitelně přeplněný. Daniel však Nikol spatřil okamžitě. Postávala  u baru s vínem v ruce. Pomalu zamířil tím směrem.

„Červené víno, celou flašku.” pokynul na barmana, vyhodil z peněženky pár bankovek. Nenápadně sáhl Nikol na zadek. Rychle se na něj otočila s dlaní připravenou k facce. V letu ruku zastavila.

„Nic si nekupuj, mám dost chlastu pro oba.” Danielova taktika se osvědčila. Nikol ho beze slova táhla rovnou na toaletu. Začal si rozepínat pásek. Zarazila ho.

„Dej mi tu flašku.” Daniel vzorně poslechl. Nikol vytáhla sáček s bílým práškem. Spěšně jí chytl ruku.

„Čistý mdma. Neboj, bude se ti to líbit.” Vzápětí většinu sáčku vysypala do flašky. Nechala jen špetku, kterou nabrala na klíč a nosem ji vdechla. Pak nabídla Danielovi.

„No tak, odvaž se trošku, Drákulo.” těmito slovy ho vydráždila. Dal si také.

Na parketu pak pili rovnou z flašky červené víno. Nikol Daniela celou dobu držela za ruku.

Jeho taneční pohyby se s každou minutou zlepšovaly. Nechápal proč.

„Už to najíždí.” zasmála se Nikol. Ten smích přišel Danielovi tak neuvěřitelně sladký, že ji musel políbit. Nic takového doposud nezažil. Nemohl od ní odtrhnout rty, ruce, tělo.. Poprvé neřešil, kdo by je náhodou mohl vidět. Jenom koutkem oka zahlédl Evu, která celý ten výbuch vášně pozorovala. Nezajímalo ho to.

„Co to vidím!” tenhle výkřik vytrhnul dvojici z výměny DNA. Jeho původcem byl jeden  ze spolužáků. Nikol se odtrhla a obejmula druhého hocha, ovšem s menší vášní, než se tiskla k Danielovi. Začali se k nim přidávat další spolužáci unášení muzikou. Nejspíš byli na stejné mdma vlně. Daniel si nedokázal poručit, tančil s nimi. Skákal, zpíval, líbal Nikol.. Dělal všechno, co se kdy kvůli společenskému statusu zdráhal udělat. Spolužáci ho navzdory “Drakulovskému” vzhledu brali. Nechával se unášet atmosférou. Byl volný.

Daniel netušil, jak se s Nikol ocitli u něj v bytě. Leželi v posteli, propletení všemi končetinami i rty.

„Nikol, co si o mně ve skutečnosti myslíš?” vyslovil Daniel svou myšlenku.

„Vážně to chceš vědět?”  

„To je to tak zlý?”

„Na první pohled působíš jako neuvěřitelně arogantní sebestřednej pozér, kterej si libuje v utrpení druhých a možná i ve svým vlastním. Vidíš sám sebe jako mistrovskýho manipulátora, prokletýho básníka, i když ti vlastně kromě rodičů v životě ještě nikdo neublížil. Ty tě nechali od patnácti bez dozoru, takže jsi postrádal autoritu a zároveň lásku. Neznáš ani jedno, proto máš pocit, že tě nic nemůže zastavit. Necítíš bolest, ani štěstí. Střídáš holky, protože svým způsobem nechceš bejt sám a miluješ ten pocit moci. A to všechno děláš kvůli tomu, aby to jednoho dne některá z nich poznala. Aby tě některá z nich osvobodila.. a aby nakonec kvůli tobě zešílela,”odmlčela se, „Promiň, normálně bych takhle moc upřímně nemluvila, to to emko ve mně. Je to taková parodie na lásku.”
Daniel jenom ležel. Nechtěl brečet, ale nemohl to nijak zadržet. Když mu stékala po tváři slza, hleděl přitom Nikol přímo do očí.
„Já tě asi miluju.” Sám byl šokovaný tím, co řekl i tím, že to doopravdy cítil. “Chtěla bych to být já. Osvobodit tě z tý apatie. Ale až ti dojede emko, budeš zas stejnej kokot jako předtím, možná větší. Jednoho dne někoho znásilníš, zmlátíš, nakonec zabiješ a stejně ti to všechno projde. A všechny oběti ti budou navždycky úplně ukradený.”
Dívali se na sebe. Daniel ji začal znovu líbat. Jako kdyby  do jediného polibku chtěl schovat veškeré své emoce, které po letech vytryskly na povrch.

Normální člověk by to neunesl. Ale ona byla jiná.

Takový silný polibek zabral několik hodin. Až paprsky vycházejícího slunce Daniela odlepily od Nikoliných rtů. Za denního světla bylo všechno jinak. Nedokázal se dívce, které ještě před chvílí vyznával lásku, ani podívat do očí. Cítil se nahý. Měla ho v moci.
Daniela napadlo jediné řešení. Otočil Nikol na břicho, vzrušil se pohledem na její nádherný zadek a vnikl do ní. Utopil všechna přiznání noci do drsného sexu.

Když odcházela, ani se na ni nepodíval. “Taky tě miluju.” pronesla. Pak už slyšel jen zabouchnutí dveří.

Daniel šel až na poslední přednášku. Před školou zase stála partička kuřáků. Kuřáků, se kterýma se v klubu bavil jako s důvěrnými známými. Jen letmo se na něj podívali.  Ve středu skupiny spatřil rozverně rozdrbané černé vlasy. Nikol se na pouhou sekundu otočila jeho směrem. V jejím pohledu nedokázal vyčíst vůbec nic. Ani bolest, ani zklamání, ani radost. Jako kdyby byla černou dírou, do které jen utopil své nejniternější pocity.

 Když pak znovu seděl v učebně K31, ze sešitu vytrhnul jedinou stránku. Stránku s Nikolinou siluetou mezi démony. Zůstaly jenom ti démoni. Zvítězili jako vždycky. Usmál se a načmáral si na ruku černým fixem:
“Je to jenom hra.”