Veršovánky

Jak jinak zakončit další roční koloběh než doposud nezveřejněnými básněmi?

Nekonečný koloběh (květen 2022)

Jsi moje známé peklo,
neb mě děsí neznámé nebe,
něco ve mně se štěstí leklo
a přitom už dávno nechci tebe.

Působíme si malé bolesti,
jsou to jen nepatrné neřesti.
Ty se napiješ
a já ti odpustím.
Ale jen na oko,
nejradši bych ti dala pěstí.

Nesnáším sebe
a nesnáším tebe.

Jsme spolu
nebo spíš jen vedle sebe?

Byla to vůbec někdy láska?

Moje osamělost mě oslepila zcela
a z našeho vztahu se stala azkabanová cela.
Ty nejsi pro mě
a já už nejsem sebou.

Konečná (1.10.2023)

Zazvonil zvonec
a hororu je konec
nebo ne?

Mám na rukách krev
zranila jsem sebe
a zranila jsem tebe.
Jen nekonečný řev.
Už chci jen neznámé nebe.

Odpustím si někdy?
Odpustím někdy tobě?
Naše parodie na lásku
už je dávno v hrobě.

Naštěstí.

Hojení (15.11.2023)

Bolesti
schované pod polštářem
srdce,
které společně rozpářem
a zas zašijem.
Prudce
do další neřesti
nebo do prázdné postele?
Tady nejsme v kostele
a já nejsem svatá,
budeš mi dělat pastora
anebo kata?
Jsem sama a zcela nahá
ve své zvrácenosti
i ve své nevinnosti
chci prince anebo vraha?
Ne, chci být sama.
Jenom sama.

Valle (4.5.2023)

Slova
co se ztrácí v překladu
jsou důležitá
nebo přispějí k rozkladu?

Tupé ostří
nahé tělo
líbí se mi to víc
než by mělo.

Miluješ mě
nebo moje nahé tělo?

A miluju já tebe?
Myslím, že nejsi mé neznámé nebe
ani známé peklo.

Tohle možná vede leda tak do prdele.

Kamarád (srpen 2023)

Tvoje slova
a má pouta.
Vysvobodíš mě
nebo uvězníš?

V mé mysli
tvé jméno.
Moje rány
a tvé úsměvy.
Zahojíš je nebo zhoršíš?

Tvé oči
a v nich můj odraz.
Vidíš mě?
Doopravdy?

31.12.2023

Možná mě viděl a i tak mě nechtěl.
Zahojil mě a opustil.
I tak na něj myslím jen s láskou a vděčností.
Na kamaráda, iluzi
a neexistující lásku.